2013

2014

2015

2016

2017

2018


 

Včela medonosná

Taxonomické zařazení

Pokorný a Šifner (2004) zařazují včelu medonosnou do systému živočichů následovně:

Matka dělnice trubec

Biologie včely medonosné

Hmyz představuje skutečně starou skupinu ţivočichů, která svými kořeny sahá do období mezi devonem a karbonem. Vyvíjel se ještě před příchodem plazů (Weiss a Vergara 2002), což je pro průběh evoluce přirozené a logické. Vědci předpokládají, že včela medonosná původně pochází z oblasti dnešního Afganistanu (Preston 2006), odkud se rozšiřovala do okolních oblastí a dále až do Evropy. Nahosemenné rostliny - plavuně, přesličky nebo kapradiny, byly zdrojem potravy, ale nepřinášely dostatek energie. Byly nahrazeny rostlinami krytosemennými, kterým se včely přizpůsobily (Švamberk 2003), přizpůsobily jim i morfologické znaky pro sběr určitého druhu pylu (Michener 2000).

Moderní včely jsou řazeny pouze do jednoho rodu, který obsahuje pět druhů: běžnou včelu Apis mellifera, včely obrovské A. dorsata a A. laboriosa, indické včely A. cerana a trpasličí včely A. florea (Winston 1991).

Včely jsou ceněny nejen pro své produkty, jako jsou med, propolis, vosk, jed či mateří kašička (Viuda-Martos et al. 2008), ale také z hlediska významu pro zemědělství. Osmdesát procent zemědělských plodin opylovaných včelami je opylováno právě včelou medonosnou (Michener 2000), přičemţ opylení divokých druhů rostlin je neméně významné.

Stavba těla

Řez včelou

Stavba těla včely medonosné či funkce určitých orgánů se mohou lišit u jedinců společenstva - královny, trubců a dělnic, v závislosti na specializaci k daným činnostem.Následující podkapitola uvádí jen stručný přehled anatomie a morfologie včely medonosné.

Kostra

Vnější kostra včely je tvořena pokoţkou, která funguje jako ochrana vnitřních měkkých tkání, zabezpečuje pevnost a stálý tvar těla. Pokoţka se skládá ze tří vrstev, a to kutikuly - sklerotizované vrstvy, epidermis a podstavné blány. Hlavní stavební hmotou kutikuly je chitin, sacharidy, ţivice a vosky, jejichţ spojení dodává kutikule pevnost, pruţnost a odolnost. Ukládají se zde melaninová barviva, která určují barvu pokoţky a vznikají jako odpadní produkty při trávení bílkovin. Epidermis je tvořena jednou vrstvou buněk kubického aţ dlaţdicového tvaru se schopností obměny. Podstavná blána je jemná blanka pokrývající vnitřní stranu epidermis (Veselý et al. 2003).

Vnitřní kostra je vyvinuta jen částečně. Tentorium je nejpevnější součást vnitřní kostry a nachází se v hlavě, kde chrání centrální nervovou soustavu, ţlázy v ní uloţené, a slouţí jako opora pro úpon různých svalů. Vnitřní kostra hrudi vznikla vchlípením silně chitinizovaných švů spojujících jednotlivé hrudní články. Slouţí pro upínání létacích svalů a svalů pohybujících nohama. Zadeček nemá ţádné vnitřní vyztuţení (Veselý et al. 2003).

Vnější morfologie

„Tělo včely medonosné tvoří hlava, hruď a zadeček, oddělené od sebe dvěma hlubokými zářezy. Z hrudi vystupují dva páry křídel a tři páry nohou“,

Hlava

Hlava vznikla pevným srůstem šesti článků, které jiţ nelze rozlišit. První článek nese sloţené oči a jednoduchá očka s čelním štítkem a horním pyskem, druhý článek nese tykadla. Čtvrtý, pátý a šestý článek nese kusadla, čelist a spodní pysk (Přidal 1996).

Na hlavě se nacházejí dva otvory, otvor ústní a týlní (Lucký 1984). Tykadla jsou sloţena z násadce, prstence a bičíku, který tvoří deset kloubně spojených článků. Procházejí jimi nervy, tracheje a hemolymfa. Tykadla jsou smyslovým orgánem důležitým pro statiku, čich, orientaci ve tmě, vnímání teploty a proudění vzduchu.

Ústní ústrojí představuje horní pysk, kusadla, čelist a dolní pysk. Je značně pevné a inkrustované, má velkou sílu a kusadla jsou velmi ostrá, zvláště u dělnic. Sosák je tvořen čelistí a spodním pyskem (Přidal 1996). Slouží k sání tekutin a ke krmení larev (Lucký 1984).

Hruď

Hruď vznikla srůstem tří hrudních a jednoho abdominálního článku. Dělí se na předohruď, středohruď, zadohruď a bedra (Přidal 1996). Hrudní články se skládají v části hřbetní z pravého a levého bočního štítku, a z ventrálně ležící prsní části (Lucký 1984).

Jak už bylo poznamenáno, na hrudi jsou umístěna křídla. Včela disponuje dvěma páry blanitých křídel, která jsou kryta kutikulou s četnými chloupky. První pár křídel je větší neţ druhý. Křídla vznikla vychlípením pokoţky hřbetní strany hrudi a jiţ v embryonálním stadiu se do nich vmezeřily ţilky, kterými prochází vzdušnice a nervy a slouţí také jako kostra křídla.

Nohy včel se skládají z kloubně spojených částí - kyčle, příkyčlí, stehna, holeně a pěti článků chodidla, kdy první článek je největší a nazývá se pata, poslední článek je opatřen drápky a přilnavým polštářkem. Kyčle slouží k pevnému ukotvení končetiny k hrudi, vstupují jimi do nohy nervy, svaly, tracheje a hemolymfa. První pár nohou je obdařen tuhými chloupky a čističi tykadel. Druhý pár nohou nese trn, slouţící k vypichování pylové rousky z košíčku, a kartáček. Třetí pár slouží ke sběru pylu (Přidal 1996).

Zadeček

Žihadlo

Zadeček je u samiček složen ze šesti, u samců z osmi do sebe částečně zasunutých článků. Dorzální část článků je větší a překrývá ventrální část. U dělnic a matky vystupuje z posledního článku žihadlo, jež vzniklo přeměnou sedmého a osmého článku. Z dorzální části osmého článku trubců vznikly dva kladívkovité útvary, které doplňují vyztužení pohlavního otvoru (Lucký 1984). Abdominální část těla je uzpůsobena k roztahování, které je nutné vzhledem k přítomným orgánům, jejichţ tvar se v průběhu roku výrazně mění. Jsou zde uloženy vaječníky, medné volátko, výkalový vak, žaludek a srdce. Roztahování zadečku pomáhá při dýchání a mění se jím tlak tělních tekutin.

Žihadlo, nacházející se na zadečku, je složitým chitinizovaným komplexem. Lze jej rozdělit na část kosterní - žlábek, štětinky, pochvu, žihadlové destičky, a žláznatou - jedová žláza (Přidal 1996).

Včelstvo - základní biologická jednotka ve včelařství

Pojmem včelstvo, rozumíme společenství zahrnující včelí matku, trubce, dělnice, plod, včelí dílo a nezbytné zásoby. Podleněkterých názorů sem patří i včelí příbytek.

Společenský způsob života, včel s vysokou organizovaností a dělbou práce způsobuje, že jedině včelstvo jako celek je schopno trvaléhó života a je proto základní biologickou jednotkou ve včelařství. Ani jeden člen včelstva není schopen přežít sám o,sobě. Včelstvo bez matky nebo s matkou neoplozenou zanikne.Trubci i matka bez dělnic hynou. Včela dělnice sama nernůžepřekonat napříkiad nizké teploty. Již při 6 °C ztráci pohyblivosta hyne, přestože včelstvo jako celek přežije snadno i ty největší mrazy. (Drašnar 1978).