2013

2014

2015

2016

2017

2018


 

Trubec

Trubec

Trubci jsou včelí samci a spolu s matkou jsou pohlavními jedinci včeistva. Trubec se vyvíjí partenogeneticky z neoplozeného vajíčka. Podle původu vajíčka mohou být v úle tři druhy trubců. Především jsou to trubci z vajíček řádně kladoucích oplozených matek, položených trubčích buněk. Tito trubci se vyskytují ve včelstvu jen v době sezóny, v dubnu až srpnu, kdy se pojevuje chovná nálada včelste. Včelstvo reguiuje počet těchto trubců na několik set až tisíc jedinců. Na konci sezóny jsou tito trubci z úlu vyhnáni. Ale i během sezóny reagují děinice na zhoršené počasí nebo snůškové poměry omezováním a někdy i vyháněním starších trubců. Výjímku tvoří v našich podmínkách včelstva s mladými matkami, odchovanými již v dané sezóně. Ve včelstvech s těmito kladoucími matkami nebývají trubci.

Další druh trubců pochází od matek, které nemají v semenném váčku spermie, tj. od matek trubcokladných. K trubcokladnosti dochází tak, že se matky buď vůbec nespářily (matky neoplozené), nebo jim došla zasoba spermií. Existují i důvody patologicke, ale tz jsou vzjímečné. Trubci od takovýchto matek se líhnou, obvykle ve včelích buňkách a mohou se vyskytnout ve včestvu kdykoli. Trubčí plod v dělničích buňkách se označuje jako hrboplod. Dělnice totiz malé dělničí buňky opatřují vysokým vyklenutým víčkem.

Třetí druh trubců pochází z vajíček položených - dělnicemi trubčicemi. V normáIním včelstvu je jejich počet zcela zanedbalný; se vyskytnou ve včelstvech dlouho osiřelých. Líhnou se rovně z v dělničich buňkách (hrboplod). Od hrboplodu matek se hrboplod dělnic pozná podle toho, že plochy nejsou ucelené,a že vájíčka jsou kladena nepravidelně, často ve větším počtu v jedné buňce a nejsou připevněna na dně buněk, ale na.jejich stěnách. Trubčice mají kratší zadeček než matka a nedosáhnou až na dno buňky.

Tělo trubce je robustní,zavalité. Trubec nemá žádné zařizeni k prácovním úkonům. Má velmi krátký sosák, nemá voskotvorné žlázy ani žihadlo. V době rojové nálady včelstva krmí trubce dělnice, sami se živí jen tehdy, když o ně dělnice ztratily zájem.

Jediným aktivním úkolem trubců je osemenit mladé matky. Zásoba spermatu se vytvoří u trubců jednorázově již ve stadiu kukly. Schopnost ejakulovat odděleně sperma od hlenu, tj. říjnost, se však dostavuje teprve 10. až 12. den živcta dospělých trubcú. Dalším věkem ale již neklesá, naopak pohlavní dráždivost se dále zvyšuje. Od 6. dne života trubci, vyletují z úlu. Létají na trubčí shrornaždiště, tj. na stálá místa v přírodě, kde se setkávají se setkávají s matkami ke spařeni. V případě nedostatku říjných trubců se'páří i mladší trubci. Nejsou však schopni dokonale ejakulovát a zejména se oddělit od matky. Takový pár spadne k zemi a matka obvykle zahýne. Trubci z určitých stanovišt létají napřesně vymezená shromaždiště, kterým jsou věrni. Délka do letu trubců na shromaždlště je značná 4 až 6 km je třeba považovat za zcela obvyklou vzdálenost. Byly však prokázány dolety i na vzdáIenost 11 km, přičemž'na překážku nebyly ani vodní toky, ani značná převýšení.

Zralý trubec má 1 až 1,5 mm3 spermatu, tj. 6 až 9 miliónů spermií.

Vývoj trubce od položení vajíčka do vyběhnutí z buňky je nejdelší ze všech kast trvá 24 dní. Délka života trubců, je velmi krátká; více než polovina vylíhlých trubců se nedožáje 14 dní, nejstarší trubci byli nalezeni ve věku 45 až 50 dní. Trubci nejsou schopni ve včelstvu přezimovat.