Škůdci včel

Včelí úl je vhodným prostředím pro mnoho živočichů. Někteří žijí v úle po celou dobu vývojového cyklu, jiní pronikají do úlu jen příležitostně. Při hodnocení pojmu škůdce nesmíme posuzovat živočicha jen ze včelařského hlediska. Živočichy, kteří škodí ve včelařství, dělíme na škůdce včely medonosné a na nepřátele včel. Škůdci včely medonosné nejenže napadají včely, plod a výrobky, ale roznášeji i původce nakažlivých onemocnění včel. Proto je hubíme všemi prostředky. Mezi nepřátele včel zařazujeme živočiclry škodící včelám jen příležitostně. Mezi ně patří mnohdy i druhy, které jsou chráněny zákonem na ochranu přírody. Tyto živočiclry nesmíme nikdy hubit, protože jejich užitek ,v přírodě převažuje nad škodami výjimečně zpúsobenými včelstvům. Ve včelínech odvádíme pozornost nepřátelů včel od včeIstev, popřípadě chráníme včelstva zábranami.

Pavouci

Pavouk

Za potravu slouží pavoukům většinou hmyz, přičemž včely loví jen příležitostně. O škodách způsobených pavouky můžeme mluvit jen na místech, kde se přemnožili. Na včelínech a v jejich blízkém okolí pavouky ani pavučiny nestrpíme. Jinde je pro je jich užitečnost nehubíme.

Roztoči

Pro roztoče je včetí úl vhodným prostředím. V úle se může vyskytovat několik druhů roztočů, kteří škodí na pylových zásobách, medu, popřípadě mohou žít i na včelím plodu. Pyl poškozený roztoči má nasládlý, štiplavý zápach. Většinou můžeme až na několik užitečných druhů (roztoč dravý) považovat roztoče za škůdce.

Roztoči mohou na svém těle a v trávicím ústrojí přenášet původce nakažlivých onemocnění, a proto jsou roztoči v úle nežádoucími živočichy. přemnožení roztočů v úlech a na včelách zabráníme dodržováním čistoty. Sířeni plástů musíme často opakovat, protože kysličník siřičitý nepůsobí na vajíčka roztočů. Insekticidy nepoužíváme, jsou toxické pro včely a mnohdy jsou naroztoče málo účinné.

Zavíječi

Rámek po napadení zavíječem

Zaviječ voskový a zavíječ malý jsou nejzávažnější škůdci ve včelařství. Motýl zavíječe voskového je 8 až 16 millmetrů dlouhý a rozpětí jeho křídel může být až 38 mm. Samíčka zavíječe malého je 7 až 11 mm velká; sameček je menší. Vývoj je obdobný jako u zavíječe voskového. Zaviječ malý může žít í na pylové potravé.

Samičky zavíječů kladou po spáření vajíčka do malých trhlinek, z nichž se po 5 dnech líhnou velmi pohyblivé larvičky. Ty se po rozptýlení začnou živit voštím. Velmi žravé housenky se po několikerém svlékání zakuklí a mění se v dospělce, kteří již potravu nepřijímají. Vývoj je závislý na teplotě, při úlové teplotě trvá 8 až 9 týdnů.

Housenky žíjí na plástech, v nich si ve středu plástů (mezistěně) vrtají chodbičky. Prozději konzumují i přihrádky mezi buňkami, až nakonec zůstanou z plástů pavučinová vlákna a trus. I ve včelstvech, kde nejsou plásty zcela obsazeny včelami, si housenky zavíječů vrtají chodbičky v mezistěnách plástů. Plod je vyzdvižen a líhne se v buňkách povytažených o 2 až 4 mm nad úrovní víček ostatního plodu. Takovémuto plodu říkáme "rourovitý". Mnohdy opřádají zavíječi vlákny povrch buněk, včely nemohou buňky zavíčkovat, a někdy se dokonce nemůže líhnoucí včela skrz vlákna dostat z buňky a v odvíčkóvané buňce hyne.

Ochranou proti zavíječům je čistota ve včelíně a na dnech úlů. Včelstva je nutné nozšiřovat jen tolika plásty, kolik včely dobře obsednou. Proti zavíječům musíme chránit především plásty ve skladištích. Nejužívanějším prostředkem je kysličník siřičitý, který vzniká spalováním síry. Zavíječe hubí v koncentraci 100 g na l m3 během 24 až 36 hodin. Síření opakujeme 3krát v intervalu 7 až l0 dnů. Sirné knoty musíme vždy spalovrat v nádobách (sirných lampách) hrozí mebezpečí požáru. Nesíříme plásty s nezavíčkovaným medem, protože by v něm mohla vzniknout jedovatá kyseiina siřičitá.

V místech, kde nemůžeme manipulovat s otevřeným ohněm a plásty ošetřit kysličníkem sirYičitým, použijeme proti zavíječům linvet. Tablety tohoto přípravku se volně vkládají mezi plásty.pokud neseženete tablety používám tekutý, pouze utevřu lahvičku a nechám odpařovat mezi rámky. K ochraně plástů před housenkami zavíječů můžeme použít i páry ledové kyseliny octové. Při tomto způsobu ochrany plástů ničíme spory nosemy i cysty měňavky včelí. Ochrana plástů parami ledové kyseliny octové není tak jistá jako u předešlých přípravků.

K ochraně plásťů proti housenkám zavíječů nesmíme nikdy, použít přípravky obsahující DDT, HCH a dichlorvos (Instop pásy). Tyto látky s insekticidním účinkem se rozpouštějí ve vosku něhož je nelze ani přetavením odstranit. Takto ošetřené plásty jsou i po dlouhodobém větrání příčinou otrav včel.

Sršňovití

Již od jara ničíme hnízda vos, popřípadě samičky, které je zakaládají. K hubení hnízd nejčastěji používáme insekticidy. Jednotlivce můžeme chytat na návnadu z pivních slitků, jablečného moštu nebo mírně oslazeného octa, umístěnou do světlé láhve. Ná vnady nesmí být z medu, černého piva a cukerného sirupu, aby nelákaly i včely.

Včely

V létě a na podzim mnohdy způsobí včelařství škody i samy včely loupeží zásob u slabších včelstev. Loupeži zásob je nutné předcházet přiměřeným zúžením česen a nevystavováním sladkých látek ve včelíně.

Mravenci

Mravenci

Ve včelařství mohou škodit i různé druhy mravenců. Škody většinou vznikají jen při hromadných návštěvách mravenců v úlech a ve skladech. Především způsobí škody ti mravenci, kteří se usadí přímo ve stěnách úlů.

Proti mravencům můžeme použít mechanické prostředky, které vkládáme pod nohy stojanů. a to nádoby naplněné olejem, naftou, popřípadě můžeme použít i lepové pásy kryté hrubším pletivem, chránícím včely před přilepením.

Likvidujeme jenom ta hnízda mravenců, která jsou v bezprostřední blízkosti včelstev a z nichž mravenci hromadně navštěvují úly. Mraveniště můžeme zničit horkou vodou, Formitoxem. V případě, že použijeme jako návnad sladké látky, musíme vždy zabránit včelám v přístupu.

Kožojedovití

Kožojedovití jsou brouci hojně rozšíření v přírodě. Larvy kožojedů jsou ochlupené, tmavohnědé až černé a až 10 mm velké. Dospělci kožojeda obecného jsou 7 až 9 mm dlouzí, černě zbarvení, v přední polovině krovek s příčnou žlutošedou páskou.

Přemnožení kožojedů omezujeme čistotou, především na dnech úlů. sklady plástů pravidelně síříme. Insekticidy nepoužíváme, protože je larvy snadno na svém povrchu těIa zanesou do úlů. Insekticidy na bázi DDT a HCH jsou na larvy málo účinné.

Ryby, obojživelníci a plazi

Ryby, obojživelníci a plazi nemohou včelám škotlit, jen zřídka uloví některou včelu.

Ptáci

Ptáci loví včely jen příležitostně, Jejich užitek, je v přírodě mnohonásobně vyšší něž ztráty způsobené včelařství, a proto je nebubíme. V zimním období mohou rušit klid včelstev sýkory. Žluny a datlové mohou poškozovat stěnv úlů a přesto je nepovažujeme za škůdce včel. Také tuhýky chraníme jako užitečné ptáky.

Savci

Myš

Ze savců mohou škodit včelstvům myši,rejsci. Myši poškozují plasty, úly, uteplivky, popřípadě požíraji zasoby. V zimě pronikají do úlů, kde ruší včelstva a požírají zkřehlé včely. Včelám rozežírají celá tělíčka. Myši hubíme všemi prostředky. Ve ve stupu do úlů jim bráníme včasným zúženim česen.

Rejsci mají hlavičku pogtaženou do tvaru rynčku. Jsou to vesměs hmyzožravci a patři mezi užitečná zvířata. Zatoulají-li se na včelín,. mohou škodit požíráním včel. Rejsci vykusují svalstvo hrudničku, jejrch požeretk je _velmi typický. Rejsky nehubíme. Jen v nejnutnejších případech je lovíme do sklopců a vypouštíme je dál od včelína.

Houby

Na pylových zásobách škodí houba Ascosphaera alvei. Houba tvoří bílé až krémově zbarvené povlaky na povrchu pylu uloženého v bunkách. Růstu houby vyhovuje vyšší vlhkost, a proto pylové plásty skladujeme v suchu a pravidetně síříme. Také se doporučuje chránit, pyl zasypáním práškovým cukrem, který pohlcuje vlhkost. Někteří včelaři doporučují v podletí přemístit v úle pylove plásty do středu, aby včely zalily pyl invertovaným cukrem.

Štírci

V úle, většinou na strůpku mezi uteplivkami, se velmi často vyskytují štírci, které včelaři přirovnávají podle klepítkovitých makadel a couvavého pohybu k malým ráčkům. Štírky řadíme mezi užítečné živočichy v úle, protože se živí roztoči a malými housenkami zavíječů. Proto je nikdy nehubíme.