Propolis

Propolis podobně jako pyl je i propolis látkou ryze rostlinnou, která nebyla rovněž původně určena pro včelu. Jde o látku pryskyřičné povahy, kterou rostlina vylučuje a povléká jí své zranitelné části - mladé výhonky, pupeny květů, listů, Tento povlak pryskyřic chrání jemné růstové zóny rostliny před vysušením, větrem, vodou, mechanickým poškozením, ale i před napadením škůdci.

desítkách jedinců, nebyla to pro přírodu a pro opylování zase tak veliká tragédie. Jakmile se ale včela začala sdružovat do velkých společenství, která v plné sezoně čítají až několik desítek tisíc jedinců, potom již úhyn takového velkého množství opylovačů byl pro přírodu citelnou ztrátou. Moudrá matka příroda nabídla tedy včele propolis jako látku, která jí pomůže udržet hygienu ve včelstvu a přispěje k obraně proti infekci zvenčí. Prostředí úlu je totiž ideálním prostředím pro šíření jakékoli infekce. Je zde stálá tma, poměrně vysoká vzdušná vlhkost, v sezoně i poměrně vysoká stálá teplota a hlavě obrovské množství kontaktů se zevním prostředím, kdy každá vracející se létavka může na svém kožíšku přinést množství choroboplodných zárodků. Přesto je prostředí úlu sterilní, je prosté choroboplodných zárodků. Můžeme se o tom přesvědčit bakteriologickým vyšetřením vzorku vzduchu z úlu. Je to dáno tím, že včely nepoužívají propolis jen ke stavebním účelům, to je k zatmelení netěsností v úle, ale propolisem lakují vnitřní stěny každé nově postavené buňky v plástu. Všechny buňky v plástech pak tvoří obrovskou plochu, ze které se propolis stále odpařuje a prosycuje úlový vzduch. Brání tak růstu a množen í choroboplodných zárodků, a včele tak prokazuje velkou službu v boji s infekcí.

Původ propolisu už tedy známe. Chtěl bych však vysvětlit i význam tohoto slova, které nemá odpovídající český protějšek. Vzniklo složením řecké předložky pro-, což znamená před, a řeckého slova polis, tj. město. Slovo propolis se tedy dá obrazně přeložit jako ochranný val před městem. A včely jej skutečně takto používají - zatmelují propolisem všechny škvíry a netěsnosti v úle, zmenšují jím nadměrně velké česno a podobně. A jestliže popustíme uzdu fantazii ještě více, můžeme chápat propolis i jako ochranný val včelstva před infekcí zvenčí.

Svým složením je propolis velice proměnná a nestálá směs látek rostlinného původu - celkem asi 120 až 140 látek. Každá rostlina tvoří propolis poněkud odlišný od rostliny jiné. A protože včely podobně jako při sběru nektaru zůstávají věrné jednomu druhu rostliny, může se stát, že pro polis získaný z jednoho včelstva může být svým složením podstatně odlišný od propolisu z jiného včelstva, které jej sbírá na jiné rostlině. A právě tato nejednotnost a proměnnost složení je podstatnou brzdou využití propolisu v humánní medicíně. Aby totiž z nějaké látky mohl být vyroben lék, musí mít výchozí surovina stále stejné složení, stále stejný poměr jednotlivých součástí.A toho u propolisu z výše uvedených důvodů nelze dosáhnout. Firmy , které vyrábějí přípravky s propolisem, to řeší takzvanou homogenizací propolisu. To v praxi znamená, že se promíchá navzájem velké množství výchozí suroviny - takzvaně se homogenizuje - a z tohoto množství se vyrobí jedna šarže přípravku. Tak lze zajistit jednotné složení i možnost kontroly.

Protože propolis nebyl dosud oficiálně povolen k užívání v humánní medicíně, budeme se nyní pohybovat ve sféře lidového léčitelství. To znalo propolis již velmi dávno a dovedlo využít jeho výrazného účinku proti virům, bakter iím, kvasinkám, plísním a jiným choroboplodným zárodkům. Moc mě potěšila rada jedné moudré paní doktorky ze střední Moravy, která i v hromadných sdělovacích prostředcích doporučovala lidem v době záplav, aby užitkovou vodu dezinfikovali přidáním několika kapek propolisové tinktury. Je samozřejmé, že pro pitnou vodu platí přísnější pravidla, avšak k dezinfekci užitkové vody v nouzové situaci bylo jistě toto opatření na místě.

Kromě dezinfekčních účinků má propolis jistě ještě mnohem větší pole působnosti. Protože však zatím není přesně zjištěno, jak prochází jednotlivými lidskými orgány, jak se v těle metabolizuje, kterými systémy se vylučuje - nemůžeme ani přesněji doporučit jeho užití. Víme jen, že použije-li propolis vnitřně člověk, který je na propolis alergický, může u něj dojít k silnému krvácení z ledvin a močového měchýře, protože močový trakt je cílovým orgánem alergie na propolis. Před vědci - farmaceuty, biology, lékaři - je tedy ještě mnoho ne probádaného, a teprve až na konci této cesty je možnost využití propolisu jako oficiálního léku.Ale vrátíme se na úroveň lidového léčitelství, protože by byla škoda se nezmínit alespoň o některých léčivých vlastnostech propolisu, které byly ověřeny zkušenostmi s jeho používáním. Navíc je v současné době na trhu tolik různých aplikačních forem léčivých přípravků s propolisem, že je na místě poradit, jak se v nich vyznat a které kdy zvolit.

Nejdostupnější je využití surového propolisu, tedy takového, jaký získáme seškrábáním z rámků nebo vylámáním ze sít. Tento propolis můžeme využít například pro léčení kuřích ok otlaků nebo k léčení hlubokých prasklin na patách. Ze surového propolisu uhněteme placičku, tu přiložíme na postiženou kůži, převážeme obvazem a ponecháme zde několik dní. Kůže pod obkladem změkne a další ošetření je snadnější i méně bolestivé. Navíc u hlubokých trhlin na patě můžeme využít také další vlastnosti propolisu, která spočívá v tom, že podněcuje vytváření nové tkáně a trhlina se tak rychleji zahojí. Rovněž kulička surového propolisu vložená do bolavého zubu přinese dočasnou úlevu.Zde se využívá poměrně silného znecitlivujícího účinku propolisu. Ten pochopitelně nemocný zub nevyléčí, ale protože zub začíná bolet většinou v noci, kdy každý slušný zubař spí, pomůže nemocnému tento prostředek překonat noc a navštívit svého stomatologa v přijatelnější době.

Další známou aplikační formou je propolisová tinktura. To je propolis vyluhovaný v alkoholu. Propolisová tinktura se dá vyrobit dvojím způsobem, a to luhováním propolisu v absolutním alkoholu, tj. v 96%, nebo luhováním v alkoholu konzumním, který obsahuje 40 až 60 % alkoholu. Vůbec nepřekvapuje, že každá metoda má své zastánce a odpůrce. Je pravda, že v silnějším alkoholu se možná účinných látek vyluhuje více a v kratší době, ale je rovněž pravda, že takto koncentrovaný alkohol hlu boce odmašťuje, poškozuje kůži a popálí sliznice. Tinktura, která byla vyrobena s použitím koncentrovaného alkoholu, se musí před použitím bezpodmínečně ředit. A to není tak jednoduchá záležitost, protože prostým přilitím vody k této tinktuře se nám celý obsah mléčně zakalí. Já osobně využívám druhý způsob - a to extrakci propolisu v konzumním alkoholu. K tomuto účelu si koupím vodku, která je celkem cenově dostupná a je čirá, takže postup luhování mohu dobře pozorovat. aplikační formou je propolisová tinktura. To je propolis vyluhovaný v alkoholu. Propolisová tinktura se dá vyrobit dvojím způsobem, a to luhováním propolisu v absolutním alkoholu, tj. v 96%, nebo luhováním v alkoholu konzumním, který obsahuje 40 až 60 % alkoholu. Vůbec nepřekvapuje, že každá metoda má své zastánce a odpůrce. Je pravda, že v silnějším alkoholu se možná účinných látek vyluhuje více a v kratší době, ale je rovněž pravda, že takto koncentrovaný alkohol hlu boce odmašťuje, poškozuje kůži a popálí sliznice. Tinktura, která byla vyrobena s použitím koncentrovaného alkoholu, se musí před použitím bezpodmínečně ředit. A to není tak jednoduchá záležitost, protože prostým přilitím vody k této tinktuře se nám celý obsah mléčně zakalí. Já osobně využívám druhý způsob - a to extrakci propolisu v konzumním alkoholu. K tomuto účelu si koupím vodku, která je celkem cenově dostupná a je čirá, takže postup luhování mohu dobře pozorovat.

Na půllitru vodky si připravím asi 70 až 100 g propolisu. (Pokud nejsou po ruce váhy, lze vystačit i s orientačním měřením - uvedené množství volně vsypaného propolisu vyplní asi polovinu skleničky od dětské výživy.) Propolis tedy vysypu na čistý papír, odstraním z něj mechanické příměsi, jako jsou třísky, vlákna z uteplivek úlů a podobně. Potom se snažím propolis rozdrtit na co nejmenší kousky, aby plocha ze které bude propolis luhován, byla co největší. Velice snadno rozlámu propolis ta k, že jej na chvíli vložím do mrazničky. Chladný propolis se stane křehkým, a velmi lehce jej rozdrtím válečkem na nudle nebo láhví. Potom rozdrcený propolis vsypu do sklenice s vodkou. Zde je však nutno zabránit přístupu světla, protože na světle se mnoho účinných látek v propolisu rozkládá. Pomáhám si tak, že celou láhev zabalím do alobalu. Potom ji uložím do komory, kde za běžné teploty a za občasného protřepání zůstane asi dva až tři týdny. Po této době již propolisová tinktura získala barvu silného čaje, a je třeba ji oddělit od zbytků na dně láhve. Doporučuji všem, aby tento poslední úkon neodbyli. I mně se zdál zbytečný, ale jen to té doby, kdy jsem na konferenci Apislavie v Bratislavě, jejíž podstatná část byla věnována právě včelím produktům, slyšel sdělení lékařů z Ukrajiny a Běloruska, kteří mají bohaté zkušenosti se znečištěním včelích produktů. Ti svými pracemi dokazovali, že v tukových látkách voskové části propolisu jsou pevně navázány zbytky pesticidů, těžké kovy, látky z radioaktivního spadu a podobně. Tato vazba je natolik pevná, že několik týdnů luhování propolisu v alkoholu ji nemůže rozrušit. Kdybychom však propolis ponechali ve styku s alkoholem podstatně déle, došlo by k uvolnění těchto vazeb a tyto znečišťující látky by se nám objevily i v tinktuře. Takže i já si nyní po oněch třech poučných týdnech připravím suchou a čistou láhev, raději z tmavého skla, do ní dám trychtýřek a filtruji obsah jedné láhve do druhé. Ale pozor na to, přes co filtruji! Kovové sítko použít nemohu - stykem s kovem se mnohé účinné látky ničí. Sítko z umělé hmoty je rovněž nepoužitelné, protože se rychle zalepí. Naštěstí však stačí dát do trychtýřku kousek čisté vaty nebo několikrát složený obvaz, případně filtrační papír a pohodlně přeliji obsah jedné láhve do druhé. Láhev uzavru a dále uchovávám při pokojové teplotě.

Snadná je i příprava propolisové masti. Tuto mast můžeme připravit dvojím způsobem, a to buď použitím rozdrceného propolisu nebo propolisové tinktury. K tomu potřebujeme především masťový základ. Vhodná je například bílá vazelína, kterou lze získat v lékárně, nesolené vnitřní vepřové sádlo nebo borová mast, kterou je možno běžně zakoupit rovněž v lékárně. Pro přípravu menšího množství masti potřebujeme 100 g masťového základu a asi 100 g rozdrceného propolisu. Mast rozehříváme ve smaltovaném kastrůlku ponořeném ve vodní lázni. Do zcela rozehřáté masti potom velmi pomalu a za stálého míchání dřevěným kolíčkem vsypáváme propolis. Je třeba postupovat opravdu velmi zvolna a důkladně míchat, aby každá částecka propolisu měla čas se obalit mastí. Při příliš zbrklé práci se nám propolis srazí. Výsledkem správně vsypaného propolisu je sedlina kterou asi šest až sedm minut za stálého ohřívání ve vodní lázni promícháváme. Potom přes složený obvaz přecedíme mast do připravených nádobek. Velmi vhodné jsou různé neprůhledné kelímky od kosmetických přípravků. Mast necháme v chladnu ztuhnout a uchováváme ji v chladničce.

Mícháme a zahříváme trochu déle - asi 10 minut - aby se odpařil alkohol. Další postup je shodný jako v předešlém případě. Nyní však použijeme na devět váhových dílů masti jeden váhový díl propolisové tinktury. Znovu zdůrazňuji, že zhotovenou mast je nutno uchovávat v chladničce - podobně jako i ostatní masti z vaší domácí lékárničky. Při pokojové teplotě totiž každá mast po určité době žlukne.

Propolisové čípky pomáhají při potížích s hemeroidy. V tomto případě ale spíše než domácí přípravu čípků doporučuji si je nechat udělat v lékárně, kde jsou přece jen lepší technické možnosti.

K dalším aplikačním formám patří například propolisové tablety, které často bývají obohacené napřík lad vitaminem C a jsou dobrou prevencí proti chřipce nebo prostředkem v boji s paradontózou. Jiné aplikační formy (tvaroh s propolisem, zubní pasty záměrně obohacené propolisem a podobně) již nejsou tak známé.

Možná zklamu některé čtenáře tím, že nebudu doporučovat propolis ve formě kapek pro vnitřní použití. Není to proto, že by snad propolis vnitřně neúčinkoval sám v případě obtíží propolis vnitřně užívám. Ale vrátím se na začátek této kapitoly, kde bylo vysvětleno, že dosud není dostatečně známo, jak propolis v lidském těle účinkuje. Proto se mi zdá nezodpovědné doporučit vnitřně užívat látku, o jejímž působení v organismu mnoho nevíme a která navíc v případě alergie může těžce poškodit. Zůstávají nám však obrovské možnosti využití propolisu zevně. Například u známého oparu, což je virové onemocnění projevující se většinou v oblasti úst tvorbou nepříjemných a bolestivých puchýřků. Jde o infekci, která přetrvává skrytě hluboko ve tkáních a při každém s nížení obranyschopnosti našeho těla (při teplotě, při menstruaci, někdy i po prožitém stresu) se projeví navenek. Tady doporučuji, aby si postižený už při prvních projevech onemocnění potíral bolestivé místo několikrát denně propolisovou tinkturou. Pokud se celá záležitost podchytí včas, puchýřky se nevytvoří nebo velmi brzy zasychají. Po opakovaném použití může dojít i k úplnému vyhojení oparu bez dalších recidiv.

Takzvaný pásový opar má podobného původce, virová infekce se zde však šíří podél kožního nervu, a je proto provázena značnou bolestivostí. Rovněž hojení je podstatněTakzvaný pásový opar má podobného původce, virová infekce se zde však šíří podél kožního nervu, a je proto provázena značnou bolestivostí. Rovněž hojení je podstatně delší a obtížnější. I zde lze doporučit vytvořené mokvavé puchy potírat několikrát denně propolisovou tinkturou, která má kromě vysušujících a hojivého efektu i znecitlivující účinek. Drobná poranění v dutině ústní, spáleniny po příliš horkém jídle, otlaky na dásních po špatně sedící protéze, rány po vytržených zubech - zde všude urychlíme hojení a zmírníme bolest, jestliže postiž ené místo několikrát denně potíráme propolisovou tinkturou. V době chřipkové epidemie je vynikající prevencí kloktat vícekrát denně vlažnou vodou s několika kapkami propolisové tinktury nebo používat propolisový sprej. Jestliže prevenci zanedbáme a onemocníme angínou nebo zánětem nosohltanu, i tady si pomůžeme podobným způsobem. Nemusíme se přitom obávat, že kloktáním vody s propolisem omezíme účinek eventuálně předepsaných léků.

Velmi častým onemocněním tkání v ústech je paradontóza. Vleklý zánět dásní a závěsného aparátu zubů způsobí v konečné fázi onemocnění úplné uvolnění zubů z dásní a jejich nevratnou ztrátu. Tímto onemocněním již ve středním věku trpí až 40% populace. Pravidelným ošetřováním dásní se dá ničivý postup paradontózy zpomalit. Ošetřování spočívá v tom, že po vyčištění zubů měkkým zubním kartáčkem potřeme dásně štětečkem na vodové barvy nebo prostě jen prstem namočeným do propolisové tinktury. Pro tento účel je vhodné tinkturu přelít do menší lahvičky z tmavého skla. Tímto jednoduchým postupem nejen zpomalíme ničivé dílo paradontózy, ale navíc získáme příjemný vonný dech a pocit svěžesti.

Velmi často a s úspěchem se propolis používá k léčení kožních nemocí a drobných úrazů. Lze jej užít k léčení drobných popálenin, oděrek i menších ran. Pokud je však na kůži rozsáhlejší defekt - například ekzém, plíseň, bércový vřed - tady bych přece jen na prvé místo dal návštěvu lékaře. Ten může posoudit, zda je možno dále ošetřovat jen propolisem, a jistě poradí, zda dát tinkturu a celou oblast kůže vysušit, nebo spíše použít mastnou propolisovou mast, případně rozhodne, že celá záležitost potřebuje léčení celkové a rozsáhlejší. Nezapomeňte, že třeba i bércový vřed se daleko lépe a rychleji vyléčí, je-li rozsahem nevelký a místní léčení je vhodně doplněno léky, které zlepšují celkové prokrvení celé končetiny. Tato zásada - včasná návštěva lékaře - neplatí zdaleka jen pří používání propolisu. Zjistí-l i kdokoli podstatnou změnu svého zdravotního stavu, změnu, která jej znepokojuje, potom by neměl hledat radu u svých blízkých a známých, nýbrž včas navštívit svého lékaře. Jen ten může rozpoznat i drobné varovné příznaky třeba i závažnějšího onemocnění. A nemoc, která je zjištěna včas, je i daleko lépe léčena - a rovněž výsledky léčení bývají daleko příznivější než v případě, že pacient přijde k lékaři pozdě. Tato zásada neplatí zdaleka jen pro nádorová onemocnění. Vždyť stejně dovedou člověku ztrpčit život následky mozkové cévní příhody, onemocnění srdce a podobně. Přírodní léčivé látky - a tedy i včelí produkty - mají jistě hodně příznivých účinků, avšak těchto účinků je třeba umět využít a zbytečně je nepřeceňovat. Zklamání se zde platí velmi draze zdravím.

Na počátku naší rozpravy o propolisu jsme si řekli, že propolis je směsí mnoha velmi účinných látek rostlinného původu. To ale na druhé straně představuje také problém, že téměř na každou z těchto látek může někdo zareagovat alergicky. Proto je popisováno tolik alergií na propolis - a možná i proto zatím farmaceutický průmysl váhá s jeho využitím. Na to bychom měli pamatovat i my v případě, že chceme propolis použít. Před prvním použitím propolisu v jakékoli aplikační formě (platí to i pro sprej) bychom měli udělat jednoduchou kožní zkoušku, která nám alergii potvrdí nebo vyvrátí.

Tento test provedeme velmi jednoduše tím způsobem, že na kůži vnitřní strany zápěstí naneseme dva dny po sobě slabou vrstvu propolisu ve formě tinktury nebo masti. Je třeba tuto zkoušku udělat dva dny po sobě, protože alergie je odpověď organismu na opakovaný styk těla s alergii vyvolávající látkou. Může se tedy stát, že prvý den po aplikaci k reakci nedojde, avšak druhý den po natření kůže zarudne, svědí nebo se dokonce v místě aplikace vytvoří puchýřky. To je potvrzení alergie na propolis, a člověk, který takto zareaguje, by propolis zaručeně používat neměl. Pokud kůže zůstane klidná i druhý den po aplikaci, znamená to, že testovaný člověk na propolis alergický není. Včelaři, kteří chovají včely již několik let, mohou tento test vynechat, protože pravidelný kontakt s propolisem na loučkách rámků je již dokonale prověřil.

A nesmíme zapomenout na připomínku, pro koho propolis není určen - jsou to tedy pochopitelně ti, kteří jsou na propolis alergičtí, dále těhotné ženy a lidé, kteří trpí závažným srdečním onemocněním spojeným se známkami selhávání srdce.